Zdravim z Pekingu

Zdravim vsechny ctenare z Pekingu. Dojeli jsme dobre, i kdyz byla cesta narocna. V Helskinach jsme zel cekali dve hodiny navic, protoze navazujici let mel zpozdeni. Tak jsme vsichni utahani. Zatim nemam pripojeni k internetu, tak jen kratce z kavarny.

Cesta byla dobra. Do Helsinek bylo letadlo poloprazdne. Z Helsinek plne a se spatnymi operkami, takze jsem pekne rozlamany. Hlavne krk boli. Behem cesty jsem pospaval, leteli jsme pres noc. Rano nas privital tichy Peking, ulice vyprazdnene, auta temer zadna. Podle poradatelu jsou pry vsichni bud v praci, nebo odpocivaji po obede /nez jsme se dostali z letiste ven, bylo pul jedne mistniho casu/.

Bydlime v obycejnem hotelu, ktery ale vyhovuje /urcite milionkrat lepsi nez kolej, na kterou od rijna nastupuji/ a hlavne je blizoucko Ptacimu hnizdu a dalsim sportovistim. Odpoledne jsme se vydali na jejich obhlidku. Vevnitr jsme zatim nebyli, ale zvenci vypada Ptaci hnizdo i Vodni kostka nadherne. A co teprve vecer, az se rozsviti vsechna svetla.

V Pekingu se vubec necitim jako v Cine. Ani mi neprijde, ze mistni maji sikme oci. Architektura odpovida zapadnim velkomestum, mrakodrapy nebo panelaky. Vsude je cisto, plno zelene, ktera je peclive upravena. Na kazdem rohu postavaji dobrovolnici v modrych trickach, kteri jsou ochotni vsem pomoci /i kdyz nekteri neumi anglicky, takze je to nekdy slozite/. Kazdy ale dela pouze tu praci, ktera je mu urcena. Kdyz jsme si tedy chteli vymenit penize v bance, byl to docela obrad. Museli jsme vyplnit nekolik formularu a prohlaseni, pote nas urednici poslali k jinemu okenku, tam jsme vyplnili dalsi papiry, nacez jsme se vratili zpet a dostali penize. Obdobne to chodi i se zadosti o prideleni cinskeho telefonniho cisla.

Jeste nam zbyva vyridit pripojeni k internetu a s formalitami by mel byt konec. Press centrum je rozsahle, je tu banka, obchody, prodejna potravin a velka jidelna, ve ktere jsem mel tu cest pred chvili poveceret. Za sedesat ceskych korun /v prepoctu/ jsem dostal rizoto s kureci obirackou na spejlich, ovocny salat a pomerancovy dzus. Clovek prochazi od jednoho okenka k druhemu a muze si vybrat, co che. Na zaver mu vse vybrane zuctuji. Kousek od mista, kde bydlime, je velky obchodni dum. V nejblizsich dnech se tam vyrazim podivat a napisu vam, jak vypadaji ceny a co je k mani.

Zitra uz vse zacina. Na vecerni ceremonial jsem sehnal listek. Meli jsme jit puvodne jako clenove vypravy a tiskovi atase, ale protoze mame nakonec akreditace jako novinari, tak na plose nebudeme. Ale to nevadi, aspon si budeme moc ceremonial nalezite vychutnat z tribuny.

Mejte se hezky a brzy se zase ozvu.