Rozbitý foťák

Tak dneska všechno začalo. Dopoledne jsme si naordinovali odpočinek, takže jsme vstávali až na devátou. Z ceremoniálu jsme se totiž vrátili až po jedné a než jsme se uložili do postelí, byli dvě ráno. A představa vstávání o půl sedmé se nám zrovna dvakrát nezamlouvala.

Vím, že píšu v množném čísle. To proto, že tu nejsem sám, ale tiskoví mluvčí jsme dva. Fotku parťáka Dana snad někdy zveřejním (pokud svolí :-).

Po snídani jsme se vydali do hlavního press centra, kde jsme opravovali interní tabulku se starty všech českých sportovců, abychom měli přehled, kdy, kdo a kde přesně bude. Kolem druhé jsme si zašli na oběd, kde jsme se rozloučili, protože Dan jel za cyklisty na velodrom a já se přesunul do Vodní kostky za našimi plavci. Tam jsem měl ještě asi dvě hodiny čas na to, abych si udělal přípravu na jejich odpoledně večerní závody a taky se podíval, kde je tiskové středisko, kde mix zóna pro setkávání se sportovci a kam si můžu v hledišti sednout.

Kostka byla úplně zaplněná a mohutně se fandilo, hlavně pak domácím Číňanům. Já jsem pobíhal mezi mix zónou a tribunou, takže to bylo poněkud hektické. Ale poprvé tady v Číně jsem si připadal aspoň nějak důležitej, vlastně poprvé jsem totiž dělal něco sám za sebe.

Našim to vyšlo, získali dvakrát bronz. A atmosféra je opravdu skvělá. Koukat na bazén z televize a být přímo u toho, to je diametrálně odlišný rozdíl. V televizi to vypadá tak jednoduše, na živo je hmatatelné vyčerpání sportovců a to, že jedou opravdu nadoraz. Prodírat se davem novinářů je taky zážitek. A to je to "jenom" paralympiáda, při olympiádě tu musel být neskutečný cirkus. Press centrum je skoro stejně velké jako v MPC (main press centrum, hlavní stan všech novinářů) - zřejmě pořadatelé počítali s Phelps mánií. Moc jsem si to tu oblíbil a rád se budu vracet.

Jen mě mrzí jedna věc, že se mi rozbila paměťová karta do foťáku, takže vám nemůžu zprostředkovat to, na co koukám já. Snad se mi co nejrychleji podaří sehnat nějakou novou. Ale moc času na to mít nebudu...