Nechutný zážitek (jen pro silné nátury)

Čekám v paralympijské vesnici na autobus zpět do MPC a mám asi deset minut čas. Autobus jede jen jednou za hodinu a já mám dnes žel tu smůlu, že se vždy trefím do chvíle, kdy je nějakých pět deset minut pryč. Takže pak musím nehorázně dlouho čekat.

Ale o tom psát nechci. Ráno jsme si poprvé trochu přispali a bylo to báječné. Vstávali jsme až v deset, i když já jsem se vzbudil po půl deváté a pak už se jen převaloval. Každou noc se mi zdá jen jeden sen - jak hledám papír s výsledky a nemůžu ho najít. Už to začíná být docela psycho.

Ale ani o tom psát nechci. Prostě jsem si nestihl zajít na velkou v hotelu, kde je to nejjistější. Záchody v MPC totiž děsně smrdí, všude kolem je to mokré, smradlavé a špinavé. Žel jsem volání přírody nemohl oddálit a musel si zajít v press centru na kraji vesnice. Záchod tu byl jen jeden a já tišě doufal, že třeba nebude tolik používáný, protože sem zase tolik lidí nepřijde. Jenže jsem se šeredně spletl.

Záchody v Pekingu na sportovištích a veřejných místech mají tu zvláštnost, že použitý papír má člověk házet do koše. Jinak se prý ucpe potrubí. Moc tomu nerozumím, na hotelu je klasický american standard, který hovno vcucne jedna básneň. Ale na jiných místech asi není dostatečně silný tlak. Fakt nevím... Takže: otevřu dveře na toaletu a samozřejmě první, co mě uhodí do nosu, je šílený smrad. Na zemi zbyl pozůstatek hovínka, asi od někoho, kdo se papírem netrefil do koše. V záchodě pro změnu hovno celé - tím malým tlakem se totiž jaksi nevsáklo a žádná štětka v dosahu není. A v koši, no to radši ani nebudu popisovat...

Docela jsem se divil, že se mi hned nezvedl kufr. Přeci jenom ti, kdo mě znají, vědí, že na tyhle věci jsem citlivka. První problém nastal s tím, kam si mám položit batoh. Snažil jsem se najít nějaké nejčistější místo a nadával si, že zrovna teď musím "na dvojku". Představu, že si batoh beru zpátky na záda, jsem radši rychle opustil. Nechtěl jsem moc popustit uzdu své fantazii, ale snažil se brát věci takové, jaké jsou. Druhý problém přišel záhy. Naklonil jsem se nad mísu a když jsem začal hledat papír, zjsitil jsem, že k odmotání ruličky chybí už jen pár útržků. Spořivým stylem se mi podařilo utřít si prdel, moje hovno zůstalo na hovnu přechozího kolegy a samozřejmě se nespláchlo. rychle jsem si navlíknul gaťata a zdrhal ven. Vedle močící na mě koukali trochu jak na blázna, proč tak rychle... Zřejmě ještě nebyli tam, kde já. A pak jsem taky utíkal proto, že jsem se bál, aby mě nějaký aktivní dobrovolník nechytil za límec a nechtěl po mně, abych toaletu uvedl do původního stavu. Kdyby byla štětka, tak prosím. Ale takhle...